MÁJ, LÁSKY ČAS

---

Příběh obrazu

Byl pozdní večer – první máj –
večerní máj – byl lásky čas.
Hrdliččin zval ku lásce hlas,
kde borový zaváněl háj.
O lásce šeptal tichý mech;
kvetoucí strom lhal lásky žel,
svou lásku slavík růži pěl,
růžinu jevil vonný vzdech.

Pod třešní se rodí nejkrásnější příběhy…

Byl první máj, večerní nebe se zbarvilo do růžova a nad loukou se tiše snášely okvětní lístky třešňového stromu. Vzduch voněl jarem, svobodou a slibem něčeho nového.

Na lavičce u starého dřevěného plotu seděli dva mladí lidé. Mlčeli – nebylo třeba slov, protože vše kolem nich mluvilo za ně. Vítr rozechvíval větve a růžové květy padaly do vlasů dívky, která se nesměle usmála. Chlapec jí podal ruku a poprvé ji jemně stiskl.

Pod rozkvetlou třešní, která stála na stráži lásky už po generace, se jejich srdce dotkla. Stejně jako kdysi u jiných, kteří se zde setkávali potají, aby si šeptali sny o společném životě.

Ten večer nebyl jen začátkem jara, ale i jejich příběhu. Protože, jak praví stará pověst, kdo se na prvního máje políbí pod rozkvetlou třešní, tomu láska vykvete stejně krásně jako její růžové květy. 🌸